Tina Palu
Tina Palu
“Baví mě vizuální umění, ráda tvořím něco, co lidi ohromí a vizuálně nadchne.”
Tina je inspirativní umělkyně a spolumajitelka POM Gallery, která se na české scéně pohybuje již 20 let. Svým zápalem a tvůrčím elánem dokazuje veřejnosti, že není vždy potřeba formálního vzdělání v uměleckém oboru. Povídaly jsme si o tom, jak se dostala do světa umění, co ji inspiruje a proč musí být umělec i dobrým obchodníkem.
Co byste o sobě řekla čtenářům na úvod?
Považuji se za komplexního umělce, uměleckou duši. Mám ráda filmy, knihy, ráda skáču
z jednoho žánru do druhého, od Kanta přes červenou knihovnu. Ráda si poslechnu i klasickou hudbu, dokonce jsem hrála 10 let na varhany. Obecně každý umělec/ malíř má rád i jiné druhy umění, které přesahují jeho obor.
Můžete nám i čtenářům popsat, jaká byla Vaše cesta k malbě? A co Vás na tomto médiu baví nejvíce?
Skutečně malovat jsem začala v sedmnácti letech. Na střední škole jsem měla spolužačku, která také hrála na klavír a mimo jiné i kreslila. Porozuměly jsme si i ve filmech, akorát já jsem v té době ještě neuměla kreslit. Skrze portrétování spolužáků jsem se to pak postupně učila. Později jsem se začala učit u Jana Jünglinga, který v té době pracoval v divadle DISK. Ten mě pak připravoval i k přijímačkám na AVU. To ale moje rodina neschvalovala. Věděla jsem, že nemůžu dál malovat, tak jsem začala fotit, protože focení bylo nenápadné. Fotila jsem svatby, ale i umělecké věci. Focení jsem se věnovala přibližně deset let. Na Instagramu si mě po čase všimnul jeden hollywoodský fotograf. Do měsíce jsme si dali vědět. Jezdila jsem za ním do L.A., New Yorku, kde jsem měla možnost fotit i hollywoodské hvězdy. V L.A. se mi po nějaké době kariéra rozjela natolik, že jsem tam trávila více a více času. Postupně jsem přestávala fotit doma v Česku a nastal čas se rozhodnout, jestli se usadím v L.A. Já jsem ale věděla, že to tady nechci opustit. Nechala jsem si ateliér v Praze a s manželem jsme otevřeli BOX51. Do toho jsem stále malovala, obrazy jsem pak vystavovala v kavárnách, kde sklízely úspěch.
Vybavujete si nějaký zásadní okamžik, kdy jste si uvědomila, že se budete věnovat umění?
Moje cesta byla pozvolná, žádný konkrétní impuls neproběhl. Ať už jsem pracovala
s květinami nebo v jiném businessu, vždy jsem po večerech malovala. Můj temperament
mi dodával energii malovat i při podnikání. Postupně jsme mé obrazy zavěšovali do prostor kaváren, kde se pro ně pak našli kupci. Takhle začal prodej. Časem jsem si uvědomila, že jsem schopna se živit, jen malbou. Upřímně abych tuto otázku uzavřela, zlomový bod byl, když moje kamarádka Pavlína K. přišla s tím, že mi investičně pomůže rozjet vlastní nezávislý projekt galerie. A zrodilo se POM Gallery.
Všimla jsem si, že ve svých obrazech často čerpáte inspiraci z tvorby jiných
umělců, zejména Gustava Klimta, Egona Schieleho, Fridy Kahlo. Co Vás na
jejich tvorbě oslovilo?
S Egonem Schiele mě spojuje to, že ani jeden nemáme akademické vzdělání. Nepropočítáváme proporce figury, oba pracujeme intuitivně. Nikdy jsem se jím ale vyloženě neinspirovala. Kdežto Klimt mě baví svými obrazy. Dokud dělal akademické portréty, tak nebyl příliš známý. Když pak přešel ke zjednodušení forem, obličejů a použití ornamentálnosti, s pomocí abstraktních barevných kachliček a zlaté barvy vytvořil geniální líbivý, přesto ale profesionální směr. Co se týče Fridy Kahlo, ta mě inspiruje hlavně tím, co jako osobnost představuje. Nejsem velkým fanouškem její tvorby, ale spíše jejího způsobu života. Reprezentuje svobodu a utrpení. Je to taková omnipotentní postava, do které mohu vložit cokoli a lidi ji chápou. Často ji proto ve svých obrazech používám, jako symbol- metaforický nástroj. Celkově se ráda odkazuji na jiné malíře. Líbí se mi přiznat inspiraci a zpracovávat podobná témata. Mnohdy ale změním barevnost, nebo zjednoduším tvary, aby to sedělo do mého stylu malby.
Když jsme u symbolů, které se vyskytují ve Vašich dílech, jaký význam pro Vás má znak jednorožce a proč s ním tak často pracujete?
Vidím, že proniká do mnoha Vašich obrazů, i když občas jen formou náznaku/ tvaru.
Skoro každý malíř je posedlý nějakým tvarem. Já jsem si zvolila trojúhelník, je to za mě základ kompozice, skoro každý obraz se dá rozdělit do trojúhelníku. Je to pro mě základ, ale nemůžu malovat jen trojúhelníky. Jednoduché tvary jako trojúhelník/ čtverec už byly používané mnoha umělci přede mnou (Malevičem, Kandinským). Tak jsem do něj vrýsovala jednorožce v lineární podobě. Ten pak zaplňuji texturou. Často u mě ale reprezentuje i postavu, funguje tak jako metafora. Mám i obraz na kterém je 1526 jednorožců, ztvárněných jako postavy z románů Jane Austen. Sám symbol jednorožce reprezentuje čistotu, naivitu, snění a umění je také o tom, že přeci sníte.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna, chystáte nějakou výstavu?
Galerie rády vidí, když má umělec charakteristický styl/ téma. Pokud ho nemá, nabývají dojmu, že se ve své tvorbě ještě nenašel. U mě je problémem, že ráda zpracovávám více témat. Jednorožci, abstrakce, abstraktní portréty/figury, květiny. Je prostě více témat, kterými se zabývám. Obecně pro mě umění představuje možnost objevovat, tvořit, zdokonalovat se a sledovat linii mých proměn. Abych se vrátila k otázce, jsem ráda svým pánem, a proto mi dávalo smysl, když mi kamarádka nabídla, že otevře galerii jenom pro mě- POM Gallery.
Máte pro čtenáře radu, jak se prezentovat jako umělec, jak prezentovat svou tvorbu
online?
Lidé si mnohdy myslí, že stačí dát pár obrázků on-line. Takhle to ale nefunguje. Základem je dobře nafocené portfolio a archív čítající okolo padesáti obrazů. Dalším trendem je dnes mluvit o svém tvůrčím procesu, já ale raději propaguju své umění skrze humor. Humor a vtipné reels je většinou to, co přitáhne lidi na můj profil na Instagramu. Dalším faktorem je pak transparentnost cen.
Co byste vzkázala mladým lidem/ začínajícím umělcům, kteří mají potřebu
tvořit, ale bojí se, že pro ně na poli umění není místo?
Rozhodně bych jim doporučila, aby si přestali hrát na tajemné, nedostupné umělce, a šli s kůží na trh- což vyžaduje také dobrého obchodního ducha. Dokud totiž nezačnete přemýšlet podnikavě a nemáte manažerský plán, tak nemůžete tvořit. Velká díla, které mě opravdu naplňují, tvoří 10-15% mé práve, 85% náplně pak tvoří neodmítat práci na zakázku a aktivně shánět klienty. Dnešní trh je přehlcený umělci, lidi nepotřebují mít obrazy doma, proto je velmi důležitý social networking, pozvat lidi do galerie, nebo kavárny, kde zrovna vystavuji. Musíte prostě vyjít se svými obrazy ven a aktivně je nabízet. Překonat strach, že se Vaše tvorba nebude líbit. Ten strach nikdy nesmíte ztratit, já jej mám každý den, ale musíte ho překonat. On totiž nikdy nevymizí a každý umělec nerad poslouchá kritiku. Často proto beru své obrazy a jdu se s nimi projít na Karlův most, čelím tak svému vlastnímu strachu.
Na závěr bych vzkázala, že je dobré si uvědomit, že Vás nikdo nezachrání, musíte se zachránit sami a překonat svůj strach.
Obrazy Tiny Palu si můžete přijít prohlédnout / zakoupit do POM Gallery, která sídlí na Malé Straně v Praze, nebo do Dušek Décor se sídlem na Palmovce. Také Tinu můžete zastihnout během performance na Karlově mostě, kde se převléká za různé postavy například za gejšu.
Text: Barbara Kurzoková
