Maxim Havlíček (nar. 1974, Praha) patří k umělcům, jejichž životní cesta odráží zásadní proměny konce 20. a počátku 21. století. Narodil se v období kolabující totality, dospíval v čase revoluce a migrace a postupně prošel prostředími, která formovala jeho osobnost i tvorbu – od šedého konformismu komunistického režimu přes svobodomyslnou a chaotickou energii porevolučního Berlína až po rozlehlé horizonty Los Angeles. Jeho biografie není jen sledem míst a vlivů, ale především svědectvím o tom, jak se umění stává způsobem, jak se vyrovnávat s dějinami, identitou a nikdy nekončící lidskou touhou dávat zkušenosti smysl.
